Předškolák

Předškolákem rozumíme dítě od 3 do 6 let věku (tj. 3 kalendářní roky). V závěru tohoto období je většina dětí schopna nastoupit do školy.(1)

Vývoj motoriky

dochází k dalšímu zdokonalování, zlepšení pohybové koordinace, větší hbitosti a eleganci pohybu;
čtyřleté dítě dobře utíká, seběhne hbitě ze schodů, skáče, hopsá, leze po žebříku, seskočí z nízké lavičky, stojí déle na 1 noze, umí hodit míč;
samostatně jí, samo se svléká a obléká, obuje si botičky a zkouší si zavázat tkaničky; při toaletě potřebuje jen malou pomoc; umí si dobře umýt ruce a může se pod dohledem samo koupat; rádo „pomáhá“ s jednoduššími domácími pracemi a plní drobné uložené úkoly;
kresba: tříleté dítě dokáže napodobit různý směr čáry (vertikální, horizontální, kruhový) podle předlohy, nakreslí křížek; pětileté dítě napodobí čtverec, šestileté trojúhelník;
kresba člověka: nejprve hrubě znázorňuje hlavu, nohy a hlavní části obličeje (ústa, oči) – „hlavonožec“, pětileté dítě nakreslí i trup s končetinami, ale tělesné proporce jsou ještě nahodilé.(2)

Vývoj řeči

zdokonaluje se řeč, slovní zásoba i větná stavba;
ve 4 letech užívá přibližně 1500 slov a srozumitelné věty o 5 slovech;
v 6 letech používá asi 2500 slov a srozumitelné věty o 6–7 slovech;(3)
nejprve používá souřadná souvětí a před koncem 3. roku i souvětí podřadná;
roste zájem o mluvenou řeč – tříleté a čtyřleté děti už vydrží delší dobu poslouchat krátké povídky;
tříleté dítě obvykle umí nějaké říkanky;
vývoj řeči umožňuje rozvoj znalostí o sobě a o okolním světě – tříleté dítě obvykle zná celé své jméno, na dotaz udá své pohlaví, správně označuje hlavní barvy a kolem 5 let podá jednoduchou definici známých věcí (většinou účel, materiál a tvar);
umí odříkat (ačkoli někdy s přeskakování) početní řadu asi do deseti a přiřazuje názvy čísel k počítaným předmětům; před 5. rokem chápe, co znamená počet (tj. ví, že počet je určen posledním číslem, ke kterému při počítání došlo); v 6 letech správně určí počet předmětů
(do cca 10), pokud má názorný materiál.(2)

Psychosociální vývoj

kolem 4 let přechází vývoj inteligence z předpojmového (symbolického) na názorové (intuitivní) myšlení, uvažuje v celostních pojmech;
už sice umí vyvozovat závěry (např. posoudit čeho je méně a čeho více), ale tyto úsudky jsou zcela závislé na názoru, zpravidla na vizuálním tvaru; myšlení zatím nepostupuje podle logických operací – je prelogické, předoperační (např. ve 2 totožných sklenicích je stejné množství korálků, po přesypání všech korálků z 1 sklenice do sklenice jiného tvaru dítě ukazuje, že ve sklenici s užším dnem je „více korálků, protože je to vyšší“);
Jean Piaget nazývá období mezi 2. a 6. rokem jako preoperativní';
Sigmund Freud nazývá období mezi 3 a 6 lety oidipovskou fází, protože dominuje vazba na rodiče opačného pohlaví, poté se naopak posiluje vazba na rodiče téhož pohlaví;
myšlení je stále ještě vázáno na vlastní činnost dítěte – je egocentrické (např. dítě si zakryje oči, aby ho ostatní neviděli), antropomorfické (všechno polidšťuje – „Hrníčky zlobí!“, neživým předmětům přisuzuje lidské pocity), magické (dovoluje měnit fakta podle vlastního přání) a artificialistické (všechno se „dělá)“; myslí si, že lidé ovládají všechny přírodní děje;
vnímá svět egocentricky, nechápe vztah mezi příčinou a následkem a často jej mylně egocentricky interpretuje („Táta nás opustil, protože jsem zlobil.“) – dítěti je proto potřeba vše důkladně vysvětlovat, aby netrpěl neoprávněnými pocity viny;
předškolák se učí manipulovat se symbolickým světem – nedokáže ještě dobře oddělit skutečnost od fantazie; jde o období nočních děsů a strachu ze strašidel;
nereálné myšlení vrcholí mezi 3–5 lety;
již ve 4 letech částečně chápe smrt (lidí, zvířat a rostlin), kolem 6 let pak chápe smrt plně s její univerzálností, nezvratností, konečností a kauzalitou;
předškolní věk je obdobím hry: nejprve převažuje hra společná – asociativní, poté přichází hra kooperativní – organizovaná ve spolupráci a s rozdělením rolí; často založena na fantazii;
kolem 3–4 let se výrazně projevuje soupeřivost mezi dětmi.(2)(3)

Dětské růstové období

období stabilního růstu mezi dynamickými obdobími růstu infantilního a pubertálního;
mezi 2. a 11. rokem života je růstová křivka téměř lineární a neliší se výrazně mezi chlapci a dívkami;
uplatňuje se působení růstového hormonu;
dítě roste podél percentilu, který je předurčen růstovým potenciálem po rodičích, a to minimálně 5 cm za rok.(3)
ročně přibere 1,5 kg.(4)