Poloha těla při psaní ovlivňuje pohyblivost jednotlivých kloubů paže a jejich vzájemné propojení. Při sezení by měla být chodidla opřená o zem nebo podložku, tak je zajištěna stabilita. Výška pracovní desky by měla dítěti dosahovat asi do půlky hrudníku, tělo je mírně nakloněné dopředu, ale nemělo by se o desku opírat, je rovnoběžně s hranou stolu. Jedna ruka drží tužku, druhá je volně položená na stole rovnoběžně s tělem a hranou stolu a přidržuje papír. Dítě by mělo mít ramena ve stejné výšce, hlavu mírně skloněnou v ose páteře, oči ve vzdálenosti od papíru asi 25–30 cm.
Mezi hrotem tužky a prsty by měla být mezera asi 3 cm. Pokud dítě drží tužku níže, tak je omezen pohyb prstů. Prsty se nemůžou pohybovat a vzniká v nich napětí. Při vysokém úchopu je tužka špatně ovladatelná.
Pohyby při kreslení jsou více koordinované. Objevují se hranaté i kulaté formy, začíná intenzivní kreslení. Pastelku dítě uchopuje již do prstů – hrstičkový úchop.
Při kreslení začínají pravidelné kontinuální pohyby. Nastává zlepšení v plynulosti pohybů.
Psací náčiní drží dítě v prstech, vybarvuje a pojmenovává obrázky.
V tomto období se můžou začít objevovat nesprávné úchopy, které se fixují. Při fixaci nesprávného úchopu dochází k patologickému vývoji grafomorotiky.
Kresba hlavonožce, který představuje člověka, panáka. Grafické formy dávají smysl. Dítě dokáže spojit dva body a nakreslí kříž. Vytváří se špetkový úchop, který je nutný pro psaní a je součástí školní zralosti dítěte. Měl by se objevit nejpozději v pěti letech, aby se mohl začít fixovat.
Dítě dokáže nakreslit postavy s končetinami a detaily. Dítě je schopné vyhovět požadavkům školy na kvalitu a rychlost písemného projevu. Před nástupem do školy je špetkový úchop již fixovaný.